neděle 30. dubna 2017

30. duben

mám spojený s pálením velkých ohňů. Co se pamatuji, chodili jsme do místního již nepoužívaného písáku, kam se z celé obce sváželi větve a poslední dubnovou noc se zapálili. Jako malým nám rodiče zapálili staré ometené březové koště a my s ním běhali po okolí a po příjezdové cestě. Starší děti házely do ohně prázdné obaly od různých sprejů a všichni se lekali malých výbuchů. V písáku se původně těžil kopaný písek a byl bez vody, chodili jsme si tam hrát i v průběhu roku. Později si z něho někteří udělali skládku starého harampádí. Jak to tam vypadá dnes, netuším, dlouho jsem tam nebyla, ale z cesty je vidět, že okolí je zarostlé vysokými smrky.

Když jsem se vdala a přestěhovala k manželovi, sváželo se klestí z okolních vsí na velkou haldu na břeh blízké říčky a posledního dubna se za asistence místních dobrovolných hasičů hromada zapálila. Na vrchu hromady byla umístěna velká loutka čarodějnice ze slámy a nepotřebného oblečení.  Lidé z okolí (místní to rozhodně nebyli) si z hromady začali dělat skládku a přidávali staré pneumatiky, nábytek (jednou tam byla i komoda i se složeným a vyžehlených prádlem či skříňka i s kompoty) nebo další odpad včetně plastů. O pálení se začali zajímat ekologicky založení občané v okolí a od tradice se upustilo. Nyní se pro děti pořádá na místním hřišti táborák, ale slaměná čarodějnice na něm nechybí:-). Akce je spojená i s programem - třeba se vyhlašuje nejhezčí maska čarodějnice. Děti mohou soutěžit o drobné ceny. Pro účastníky je připraveno občerstvení, včetně opékaní buřtů. Letošní "pálení čarodějnic" doplnil i malý ohňostroj. 

A jaké jsou vaše vzpomínky? Budu ráda, když se podělíte i o to, jak u vás probíhá poslední dubnová noc v současnosti. 

Děkuji všem za Vaše komentáře u předchozích příspěvků,  pomáháte mi oživit si další a další vzpomínky:-) 

čtvrtek 27. dubna 2017

Bílá káva

vařená z melty mi chutná i dnes. S babičkou jsme ji večeřely lžící ze dvou  velkých hrnků, do každého se nakrájel krajíc chleba, zalil se meltou přibližně do poloviny a dolil mlékem. I mamka si bílou kávu pamatuje ze svého dětství od svojí babičky. Jenom ji neměla tolik ráda jako já. Když byla malá, dostávala nějaký hořký lék, který se musel zapíjet mlékem a od té doby mléko nemá ráda. Je zajímavé, že jí nevadí mléko kysané. A to mám ráda také:-)

Také se prodával sušený prášek - Malcao a Bikava - měla jsem ráda oba nápoje z nich připravené. Nejvíc mi chutnala taková hustá kašička, když se do prášku přidalo jenom malé množství tekutiny. Jedla jsem ho i sypký, to se nabrala lžička vložila do úst...., hned bych si dala a bylo by mi jedno, zda to je Malcao či Bikava. Ani nevím, zda se ještě něco podobného prodává. Nakupování totiž není moje hobby a tak ani neznám současný sortiment marketů a supermarketů...

Prodával se i vanilkový sušený prášek Mixar, ten mi chutnal také, buď jako nápoj nebo hustší nalitý třeba na dětské piškoty. A samotný prášek byl nejlepší:-)

A kakaový Kaolar nebo se to psalo Caolar? Později to bylo Granko, ale osobně mám nejraději klasické hořké kakao.

Babička vařila kakao z obyčejného hořkého prášku, když nám ho chtěla udělat lepší, rozpustila v horkém mléce čokoládu na vaření. Kakao si tak vařívám i nyní:-)

Spirála

Když jsem se učila používat nůžky, nakreslil mi děda na obyčejný papír spirálu, kterou jsem si mohla pomalovat a pak vystřihnout. Potom děda položil na kraj kamen jablíčko, zapíchl do něho slabou krátkou kovovou pletací jehlicí a na její špičku jemně umístil střed vystřižené spirály. Teplo kamen roztočilo papír, jablíčko se pomalu peklo a provonělo krásně pokoj. 

Délku spirály je potřeba vyzkoušet, papír se nesmí dotýkat kamen. 

Na spirálu jsem si vzpomněla díky Vašim komentářům u příspěvku o topení. 

úterý 25. dubna 2017

Časopisy

Sluníčko
bylo plné krásných obrázků, básniček a pohádek.

Mateřídouška
byla pro starší děti, které už uměly číst. Příběhy, básničky a obrázky doplňovaly i různé tvůrčí aktivity. Měla jsem třeba vystříhané figurky, ty se přilepily na špejli a hrálo se s nimi divadlo. Ráda jsem četla příběhy, kdy byla část slova nahrazena obrázkem - například ka(obrázek psa)ník.
V časopise vycházel i kreslený komiks s rezatým kocourem Vavřincem, pejskem Otylkou, kozlíkem Spytihněvem a prasátkem Mojmírem, vždycky jsem se těšila na další číslo:-)

Sedmička pionýrů
V tomto časopisu jsem luštila své první křížovky. Na konci býval text, akordy a noty některé z populárních písniček té doby.

Mladý svět
Měla jsem to štěstí, že v trafice prodával manželský pár z naší obce a že mi časopis, jako "VIP" zákazníkovi, zakládal do desek. Běžně se časopis skoro nedal koupit.

Týdeník Rozhlas
Doma jsme hodně poslouchali rádio, v naší schránce se pravidelně objevoval výše uvedený týdeník, byl v něm program jednotlivých stanic i různé příspěvky. Myslím si, že na zadní straně byl i program televizní.

Vlasta
Tento časopis jsem měla velmi ráda a vždy ho celý přečetla. Dokonce jsem zrealizovala i některé návody v něm zveřejněné.  Moc se mi líbily fotografie pěti generací žen jedné rodiny:-)

Eva
Mamka odebírala časopis o pěstování krásy moderní ženy, byl ve slovenštině a ráda jsem ho četla. Byly v něm i  rozkresy módních střihů vlasů, rady týkají se péče o pleť, cvičení.....

Dievča
byl opět slovenský módní časopis pro mladé dívky, včetně střihové přílohy.

Móda
Slovenský módní časopis včetně střihové přílohy

Žena a móda
byl český časopis opět se střihovou přílohou.

Praktická žena
obsahovala návody na pletení, háčkování, vyšívání a občas i jiné ruční práce jako drhání, paličkování, batiku.....i dnes se dá podle starých čísel aktuálně tvořit:-). Byly tam i návody na cvičení, recepty na zdravou stravu....

Dorka
byla slovenská, více zaměřená na různé druhy vyšívání a vytváření sezónních dekorací. I zde byla část věnovaná vaření, péči o domácnost.....

Klasické noviny jsme neodebírali, ale byl možný výběr - Rudé právo, Zemědělské noviny, Lidové noviny a Mladá fronta - snad si to pamatuji dobře.

Sehnat časopisy v předplatném bylo velké štěstí, počet výtisků byl omezený a zájem velký. Kdo měl známé v trafice, mohl se domluvit a požadované časopisy či noviny mu zakládali na jméno do desek. Jinak musel zkusit štěstí a trafiku navštívit velmi brzo ráno.

Noviny mám spojené s mytím oken, používali jsme je k leštění skel. Byli měkké a tiskařská barva prý pomáhala k většímu lesku. Používala jsem je ještě nedávno, ale dnes dávám přednost utěrkám z mikrovlákna. 


Děkuji všem, kdo napsal komentář k předchozím příspěvkům, jsem ráda, že vzpomínáme společně:-) Položím Vám další otázku: Jaké zkušenosti či oblíbené časopisy jste měli vy?

pátek 21. dubna 2017

Topení

V domku mých prarodičů se topilo kamny na tuhá paliva. Kamna nebyla v každé místnosti, třeba ložnice se vytápěla kouřovodem z kamen umístěných ve vedlejším pokoji. Kamna byla dál od stěny, ta byla proražená a kouřovod vedl druhým pokojem do komína. 

Na internetu jsem našla fotografie kamen, ale nedokážu dohledat jejich autory, většinou to jsou obrázky z inzertních nabídek.

Kamna Club

 jsme měli právě v takovéto barvě. Když se v nich topilo, byl vrchní kryt odklopený. Přikládalo se shora, spodní dvířka skrývají ohniště a popelník. 

Kamna Petry
jsme měli v tmavě zelené barvě, tedy snad si to dobře pamatuji. Tato na obrázku jim jsou nejvíc podobná.  Kamna byla v malém pokojíčku a netopilo se v nich každý den. Přikládalo se horními dvířky, Kamnům na obrázku chybí tzv. tál, litinový plát v tomto případě kulatého tvaru. 

Kamna Kaborky

byla v kuchyni a vařilo se na nich. Na pečení měla babička elektrickou troubu a hodně používala Remosku. 

V koupelně bývala koupelnová kamna, ještě jsme měli jeden čas naftová kamna. Tuším, že se do nich prodávala topná nafta, ale nepoužívali jsme je dlouho. 

U jedné moji kamarádky topili doma pilinovými kamny.

Když jsme se přestěhovali do bytovky, i tam se topilo kamny na tuhá paliva. Nejvíce se topilo kamny Club, která byla umístěna v jídelně a vytápěla zbývající dvě místnosti. V koupelně byla kamna koupelnová.

V domku se často topilo jenom v jedněch kamnech a když bylo potřeba zatopit v dalších, někdy se na plechovou lopatku nabrali žhavé uhlíky a přenesli. Dodnes cítím vůni žhavého uhlí......a jako malá jsem se ráda dívala na hořící dříví či uhlí.....

Všechny větvičky se stromů na zahradě se nasekaly do otýpek a nechaly vyschnout, aby bylo jemné dříví na zátop. 

Když bylo v zimě náledí, bývala celá cesta před jednotlivými domy posypaná popelem, Nebylo to špatné, ale pokud někdo topil starým dřevem s hřebíky.....

Uhlí se kupovalo už v létě nebo časně na podzim. Přijelo nákladní auto a uhlí vysypalo na dvůr, odtud se malým okénkem házelo do sklepa.  


středa 19. dubna 2017

Jáhlový nákyp

zapékala babička se sušenými švestkami. Uvařená jáhlová kaše se smíchala se žloutky utřenými s máslem a cukrem, na odlehčení se přimíchal sníh z bílků, směs se narovnala do vymazané a vysypané formy nebo remosky, přidaly se sušené švestky a vše za upeklo.  

Rýžový nákyp

dělala moje babička z rýžové kaše, tu přelévala uvařeným kompotem z jablek a dozdobila uvařeným bílkovým sněhem. Musím se přiznat, že tento recept nevařím, mám ráda  klasický pečený rýžový nákyp. Jako malá jsem však babiččinu variantu měla velmi ráda:-)