neděle 30. dubna 2017

30. duben

mám spojený s pálením velkých ohňů. Co se pamatuji, chodili jsme do místního již nepoužívaného písáku, kam se z celé obce sváželi větve a poslední dubnovou noc se zapálili. Jako malým nám rodiče zapálili staré ometené březové koště a my s ním běhali po okolí a po příjezdové cestě. Starší děti házely do ohně prázdné obaly od různých sprejů a všichni se lekali malých výbuchů. V písáku se původně těžil kopaný písek a byl bez vody, chodili jsme si tam hrát i v průběhu roku. Později si z něho někteří udělali skládku starého harampádí. Jak to tam vypadá dnes, netuším, dlouho jsem tam nebyla, ale z cesty je vidět, že okolí je zarostlé vysokými smrky.

Když jsem se vdala a přestěhovala k manželovi, sváželo se klestí z okolních vsí na velkou haldu na břeh blízké říčky a posledního dubna se za asistence místních dobrovolných hasičů hromada zapálila. Na vrchu hromady byla umístěna velká loutka čarodějnice ze slámy a nepotřebného oblečení.  Lidé z okolí (místní to rozhodně nebyli) si z hromady začali dělat skládku a přidávali staré pneumatiky, nábytek (jednou tam byla i komoda i se složeným a vyžehlených prádlem či skříňka i s kompoty) nebo další odpad včetně plastů. O pálení se začali zajímat ekologicky založení občané v okolí a od tradice se upustilo. Nyní se pro děti pořádá na místním hřišti táborák, ale slaměná čarodějnice na něm nechybí:-). Akce je spojená i s programem - třeba se vyhlašuje nejhezčí maska čarodějnice. Děti mohou soutěžit o drobné ceny. Pro účastníky je připraveno občerstvení, včetně opékaní buřtů. Letošní "pálení čarodějnic" doplnil i malý ohňostroj. 

A jaké jsou vaše vzpomínky? Budu ráda, když se podělíte i o to, jak u vás probíhá poslední dubnová noc v současnosti. 

Děkuji všem za Vaše komentáře u předchozích příspěvků,  pomáháte mi oživit si další a další vzpomínky:-) 

čtvrtek 27. dubna 2017

Bílá káva

vařená z melty mi chutná i dnes. S babičkou jsme ji večeřely lžící ze dvou  velkých hrnků, do každého se nakrájel krajíc chleba, zalil se meltou přibližně do poloviny a dolil mlékem. I mamka si bílou kávu pamatuje ze svého dětství od svojí babičky. Jenom ji neměla tolik ráda jako já. Když byla malá, dostávala nějaký hořký lék, který se musel zapíjet mlékem a od té doby mléko nemá ráda. Je zajímavé, že jí nevadí mléko kysané. A to mám ráda také:-)

Také se prodával sušený prášek - Malcao a Bikava - měla jsem ráda oba nápoje z nich připravené. Nejvíc mi chutnala taková hustá kašička, když se do prášku přidalo jenom malé množství tekutiny. Jedla jsem ho i sypký, to se nabrala lžička vložila do úst...., hned bych si dala a bylo by mi jedno, zda to je Malcao či Bikava. Ani nevím, zda se ještě něco podobného prodává. Nakupování totiž není moje hobby a tak ani neznám současný sortiment marketů a supermarketů...

Prodával se i vanilkový sušený prášek Mixar, ten mi chutnal také, buď jako nápoj nebo hustší nalitý třeba na dětské piškoty. A samotný prášek byl nejlepší:-)

A kakaový Kaolar nebo se to psalo Caolar? Později to bylo Granko, ale osobně mám nejraději klasické hořké kakao.

Babička vařila kakao z obyčejného hořkého prášku, když nám ho chtěla udělat lepší, rozpustila v horkém mléce čokoládu na vaření. Kakao si tak vařívám i nyní:-)

Spirála

Když jsem se učila používat nůžky, nakreslil mi děda na obyčejný papír spirálu, kterou jsem si mohla pomalovat a pak vystřihnout. Potom děda položil na kraj kamen jablíčko, zapíchl do něho slabou krátkou kovovou pletací jehlicí a na její špičku jemně umístil střed vystřižené spirály. Teplo kamen roztočilo papír, jablíčko se pomalu peklo a provonělo krásně pokoj. 

Délku spirály je potřeba vyzkoušet, papír se nesmí dotýkat kamen. 

Na spirálu jsem si vzpomněla díky Vašim komentářům u příspěvku o topení. 

úterý 25. dubna 2017

Časopisy

Sluníčko
bylo plné krásných obrázků, básniček a pohádek.

Mateřídouška
byla pro starší děti, které už uměly číst. Příběhy, básničky a obrázky doplňovaly i různé tvůrčí aktivity. Měla jsem třeba vystříhané figurky, ty se přilepily na špejli a hrálo se s nimi divadlo. Ráda jsem četla příběhy, kdy byla část slova nahrazena obrázkem - například ka(obrázek psa)ník.
V časopise vycházel i kreslený komiks s rezatým kocourem Vavřincem, pejskem Otylkou, kozlíkem Spytihněvem a prasátkem Mojmírem, vždycky jsem se těšila na další číslo:-)

Sedmička pionýrů
V tomto časopisu jsem luštila své první křížovky. Na konci býval text, akordy a noty některé z populárních písniček té doby.

Mladý svět
Měla jsem to štěstí, že v trafice prodával manželský pár z naší obce a že mi časopis, jako "VIP" zákazníkovi, zakládal do desek. Běžně se časopis skoro nedal koupit.

Týdeník Rozhlas
Doma jsme hodně poslouchali rádio, v naší schránce se pravidelně objevoval výše uvedený týdeník, byl v něm program jednotlivých stanic i různé příspěvky. Myslím si, že na zadní straně byl i program televizní.

Vlasta
Tento časopis jsem měla velmi ráda a vždy ho celý přečetla. Dokonce jsem zrealizovala i některé návody v něm zveřejněné.  Moc se mi líbily fotografie pěti generací žen jedné rodiny:-)

Eva
Mamka odebírala časopis o pěstování krásy moderní ženy, byl ve slovenštině a ráda jsem ho četla. Byly v něm i  rozkresy módních střihů vlasů, rady týkají se péče o pleť, cvičení.....

Dievča
byl opět slovenský módní časopis pro mladé dívky, včetně střihové přílohy.

Móda
Slovenský módní časopis včetně střihové přílohy

Žena a móda
byl český časopis opět se střihovou přílohou.

Praktická žena
obsahovala návody na pletení, háčkování, vyšívání a občas i jiné ruční práce jako drhání, paličkování, batiku.....i dnes se dá podle starých čísel aktuálně tvořit:-). Byly tam i návody na cvičení, recepty na zdravou stravu....

Dorka
byla slovenská, více zaměřená na různé druhy vyšívání a vytváření sezónních dekorací. I zde byla část věnovaná vaření, péči o domácnost.....

Klasické noviny jsme neodebírali, ale byl možný výběr - Rudé právo, Zemědělské noviny, Lidové noviny a Mladá fronta - snad si to pamatuji dobře.

Sehnat časopisy v předplatném bylo velké štěstí, počet výtisků byl omezený a zájem velký. Kdo měl známé v trafice, mohl se domluvit a požadované časopisy či noviny mu zakládali na jméno do desek. Jinak musel zkusit štěstí a trafiku navštívit velmi brzo ráno.

Noviny mám spojené s mytím oken, používali jsme je k leštění skel. Byli měkké a tiskařská barva prý pomáhala k většímu lesku. Používala jsem je ještě nedávno, ale dnes dávám přednost utěrkám z mikrovlákna. 


Děkuji všem, kdo napsal komentář k předchozím příspěvkům, jsem ráda, že vzpomínáme společně:-) Položím Vám další otázku: Jaké zkušenosti či oblíbené časopisy jste měli vy?

pátek 21. dubna 2017

Topení

V domku mých prarodičů se topilo kamny na tuhá paliva. Kamna nebyla v každé místnosti, třeba ložnice se vytápěla kouřovodem z kamen umístěných ve vedlejším pokoji. Kamna byla dál od stěny, ta byla proražená a kouřovod vedl druhým pokojem do komína. 

Na internetu jsem našla fotografie kamen, ale nedokážu dohledat jejich autory, většinou to jsou obrázky z inzertních nabídek.

Kamna Club

 jsme měli právě v takovéto barvě. Když se v nich topilo, byl vrchní kryt odklopený. Přikládalo se shora, spodní dvířka skrývají ohniště a popelník. 

Kamna Petry
jsme měli v tmavě zelené barvě, tedy snad si to dobře pamatuji. Tato na obrázku jim jsou nejvíc podobná.  Kamna byla v malém pokojíčku a netopilo se v nich každý den. Přikládalo se horními dvířky, Kamnům na obrázku chybí tzv. tál, litinový plát v tomto případě kulatého tvaru. 

Kamna Kaborky

byla v kuchyni a vařilo se na nich. Na pečení měla babička elektrickou troubu a hodně používala Remosku. 

V koupelně bývala koupelnová kamna, ještě jsme měli jeden čas naftová kamna. Tuším, že se do nich prodávala topná nafta, ale nepoužívali jsme je dlouho. 

U jedné moji kamarádky topili doma pilinovými kamny.

Když jsme se přestěhovali do bytovky, i tam se topilo kamny na tuhá paliva. Nejvíce se topilo kamny Club, která byla umístěna v jídelně a vytápěla zbývající dvě místnosti. V koupelně byla kamna koupelnová.

V domku se často topilo jenom v jedněch kamnech a když bylo potřeba zatopit v dalších, někdy se na plechovou lopatku nabrali žhavé uhlíky a přenesli. Dodnes cítím vůni žhavého uhlí......a jako malá jsem se ráda dívala na hořící dříví či uhlí.....

Všechny větvičky se stromů na zahradě se nasekaly do otýpek a nechaly vyschnout, aby bylo jemné dříví na zátop. 

Když bylo v zimě náledí, bývala celá cesta před jednotlivými domy posypaná popelem, Nebylo to špatné, ale pokud někdo topil starým dřevem s hřebíky.....

Uhlí se kupovalo už v létě nebo časně na podzim. Přijelo nákladní auto a uhlí vysypalo na dvůr, odtud se malým okénkem házelo do sklepa.  


středa 19. dubna 2017

Jáhlový nákyp

zapékala babička se sušenými švestkami. Uvařená jáhlová kaše se smíchala se žloutky utřenými s máslem a cukrem, na odlehčení se přimíchal sníh z bílků, směs se narovnala do vymazané a vysypané formy nebo remosky, přidaly se sušené švestky a vše za upeklo.  

Rýžový nákyp

dělala moje babička z rýžové kaše, tu přelévala uvařeným kompotem z jablek a dozdobila uvařeným bílkovým sněhem. Musím se přiznat, že tento recept nevařím, mám ráda  klasický pečený rýžový nákyp. Jako malá jsem však babiččinu variantu měla velmi ráda:-) 

Rýžová kaše

Aby byla opravdu dobrá, musí se rýže od samého počátku vařit v mléce za stálého míchání. Zkoušela jsem nejdřív předvařit rýži ve vodě, ale není to ono. Uvařená kaše se polévala rozpuštěným máslem, sypala moučkovým cukrem a kakaem nebo skořicí. 

Krupicová kaše

Asi ji zná z dětství každý:-) Babička mi ji polévala domácím jahodovým kompotem - byla to dobrota promíchat sladkou šťávu s teplou kaší a do toho kousky jahod:-) Jindy byla politá rozpuštěným máslem a posypaná moučkovým cukrem a klasickým kakaem. Mám krupicovou kaši ráda i s cukrem a skořicí nebo se strouhaným perníkem. A velmi výjimečně dala babička místo jahodového kompotu malinový, ten si nechávala pro případy nemoci:-)

K mému dětství  však nejvíc patří krupicová kaše s jahodami:-)

sobota 15. dubna 2017

Školka se švihadlem

Skákání přes švihadlo bylo mojí oblíbenou kratochvílí. Ono takové švihadlo mělo i více funkcí - byl z něho třeba mikrofon při "pěvecké soutěži" :-)

10 x skok snožmo
9 x skok levou nohou napřed
8 x skok pravou nohou napřed
7 x střídá se levá a pravá noha
6 x skok pouze na levé noze
5 x skok pouze na pravé noze
4 x skok oběma nohama - švihadlo se točí pozpátku
3 x postavit se na paty a pak na špičky a švihadlo projde pod chodidly
2 x vysoko vyskočit tak, aby švihadlo prošlo dvakrát
1x tzv vajíčko - skočit, překřížit ruce před tělem

Školku jsem skákala buď sama nebo jsem  soutěžili, kdo ji první dokončí bez chyby.

Opět ráda přivítám jakoukoliv připomínku či podnět.

Čáp ztratil....

čepičku, měla barvu barvičku.........

Když se nás sešlo víc, hráli jsme si na honěnou. Kdo měl "babu" říkal "Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku  ...   (zvolil některou z barev) a ostatní se snažili v co nejkratší době dotknout určené barvy.... Baba mohla chytit toho, kdo se nedržel barvy. Při této hře byla skvělá pestrá pruhovaná či puntíkatá trička:-)  Barva mohla být i na plotě či jinde v okolí.....A pokud měl na sobě barvu jednom jeden hráč, všichni se na něho "sesypali" - užili jsme si u hry spoustu legrace.....

Míčová školka o zem

se hraje s větším míčem, který se dobře odráží.

10 x pinkat oběma rukama
9 x pinkat pravou rukou
8 x pinkat levou rukou
7 x mezi jednotlivými pinknutími oběma rukama se tleskne
6 x mezi jednotlivými pinknutími pravou rukou se tleskne
5 x mezi jednotlivými pinknutími levou rukou se tleskne
4 x propinknout míč pod zvednutým kolenem pravé nohy
3 x propinknout míč pod zvednutým kolenem levé nohy
2 x mezi pinknutími se rukama rychle zatočí "mlýnek"
1 x pinknutí - rychlá otočka těla o 360 stupňů a míč se chytí

Pokud znáte hru jinak, budu ráda, když mi napíšete svoji variantu:-)

středa 12. dubna 2017

Míčová školka o stěnu

bývala mojí oblíbenou, hrála jsem ji s kamarádkami nebo i sama. Používaly jsme venkovní stěnu mezi dvěma okny a musím s potěšením sdělit, že jsme nikdy žádné okno nerozbily. Hrávaly jsme s větším míčem, ale často i takovým malým o průměru přibližně 10 centimetrů. Pamatuji se, že je prodávali i lakované, modré, vínové, zelené s bílými puntíky nebo hvězdičkami.

Míčkem se házelo postupně v počtu podle jednotlivých stupňů. Když hráč hod zkazil, nastupoval další a kdo první školku dokončil, vyhrával. A když jsem ji hrála sama, snažila jsem se o celou školku bez chyby, pokud mi míček spadl, začínala jsem znovu. 

10 x - hoď míč oběma rukama a po odrazu ho oběma rukama chyť
  9 x  - hoď míč pravou rukou a chyť oběma
  8 x - hoď míč levou rukou a chyť oběma
  7 x - hoď míč a než ho chytíš, tleskni před tělem
  6 x - hoď míč a než ho chytíš, tleskni si pod kolenem zvednuté levé nohy
  5 x - hoď míč a než ho chytíš, tleskni si pod kolenem zvednuté pravé nohy
  4 x - hoď míč a než ho chytíš, tleskni za tělem
  3 x - hoď míč tak, aby po odrazu od zdi dopadl na zem a chyť ho
  2 x - hoď míč, rukama před tělem zatoč mlýnek a míč chyť
  1 x - hoď míč, rychle se otoč o 360 stupňů a míč chyť

Pokud míčovou školku o stěnu znáte maličko jinak, budu ráda, když se o svoji verzi podělíte. Můžete mi napsat mail, který do příspěvku připojím, nebo zanechat komentář. Děkuji předem za jakýkoliv podnět. 

A ještě zkusím zavzpomínat, jak jsme hráli míčovou školku o zem:-) nebo na školku se švihadlem.

Po konzultaci s mamkou jsem opravila předposlední část školky:-)