Kolečkové brusle

jsem snad měla ve vesnici jediná. Kamarádky si je půjčovaly, připevňovaly se k běžným botám.
I jejich obrázek se mi podařilo najít na internetu.

Brusle

Jako první jsem dostala brusle na kličku, které se připevnily na zimní boty.

I takové "retro" se dá najít na internetu.

Později jsem dostala brusle, které už byly přišroubovány k pevným botám s přezkou zvaným "křusky".

Obrázek opět z internetu.

Když mi vyrostla noha, mohla jsem bruslit na mamčiných, vydržely mi hodně dlouho..... Nejtěžší bylo zvyknout si na spodní zoubek - některé kamarádky si ho nechávaly odbrousit. Po několika pádech jsem zvládala bruslení i s ním.

Opět mi pomohl internet.

Kolo

jsem dostala až větší, tuším že bylo značky Pionýr. Bylo krásně modré a koupili jsme ho v nedalekém městě, cestou domů jsem se na něm učila jezdit. Za sedlem byla připnutá malá brašnička na klíče pro opravu kola a rezervní duši.

Obrázek je z internetu.

Sourozenci měli své první kolo menší a učili se jezdit s přídavnými kolečky.

Koloběžka

byla zelená a ve vesnici ji moc dětí nemělo a tak šla někdy z ruky do ruky.....

Měla i brzdu na kterou se patou stouplo a "stroj" se dal zastavit.

Obrázek je z internetu.

Trojkolka

byla modrá, řetěz neměl ochranný kryt a když se šlapalo opačným směrem, trojkolka couvala:-)

Po mých sourozencích na ní jezdili i bratranec se sestřenicí,  později i naše děti:-)

Opět jsem se snažila na internetu najít obrázek, který se nejvíce podobá tomu co mám ve své paměti.

Sedačka

byla mým dalším vozítkem. Byla tmavě červená s chromovanými blatníky a opěrkou pro nohy.

I tento kočárek se využíval i později a hodně let, babička s ním jezdívala na nákupy. Nemusela nosit tašky v ruce a měla i oporu při chůzi:-)

Na internetu jsem se snažila najít obrázek, který by nejvíc odpovídal mým vzpomínkám. Moc se mi nedařilo, níže uvedený obrázek je nejvíc podobný.

Hluboký kočárek

měl takovou hezkou starorůžovou barvu. Byl z materiálu hodně podobného omyvatelným látkovým ubrusům, vnitřek byl krásně bílý. Dlouho jsem hledala na internetu obrázek co nejvíc podobný tomu, co si pamatuji.

Bouda se dala sundat, kočárek měl oválný tvar a byl velmi prostorný. V (asi dřevěném) rámu byly přidělány kroužky, ke kterým se připínaly dětské kšíry.  Korbičku bylo možno složit, strany byly vyztuženy vytvarovanou drátěnou podpěrou (ale to si už pamatuji velmi matně).

Kočárek měl krásné lesklé blatníky, jezdilo se s ním tak dlouho, že se guma na kolečkách sjezdila a zbyly holé ráfky. I pak jsme se sourozenci vozili po dvoře z mírného svahu.

Bratr a sestra jsou od sebe necelých 13 měsíců a můj starý kočárek se sundanou střechou jim poskytoval skvělé vozítko zejména na delší procházky:-)

Jejich kočárek byl světle modrý, byla to vlastně kombinace jednoho podvozku a hlubokého kočárku, který bylo možné snadno vyměnit za dětskou sedačku, také modrou. Mamka si boudu kočárku vylepšila našitím krajky. Pamatuji si, že peřinky měly na stroji pletené světle modré povlaky. Ty asi babička nebo mamka později vypáraly a z vlny upletly něco jiného. Dřív se to tak hodně dělalo.

Můj kočárek - obrázek bílého jsem našla na internetu.

Kšíry jsem měla hnědé, na botičky se nepamatuji - obrázek z netu.

Kočárek sourozenců - obrázek je rovněž z internetu.

Ze stejného zdroje je i nejvíc podobný obrázek sedačky - ta naše byla uvnitř bílá a z venku světle modrá.