vařená z melty mi chutná i dnes. S babičkou jsme ji večeřely lžící ze dvou velkých hrnků, do každého se nakrájel krajíc chleba, zalil se meltou přibližně do poloviny a dolil mlékem. I mamka si bílou kávu pamatuje ze svého dětství od svojí babičky. Jenom ji neměla tolik ráda jako já. Když byla malá, dostávala nějaký hořký lék, který se musel zapíjet mlékem a od té doby mléko nemá ráda. Je zajímavé, že jí nevadí mléko kysané. A to mám ráda také:-)
Také se prodával sušený prášek - Malcao a Bikava - měla jsem ráda oba nápoje z nich připravené. Nejvíc mi chutnala taková hustá kašička, když se do prášku přidalo jenom malé množství tekutiny. Jedla jsem ho i sypký, to se nabrala lžička vložila do úst...., hned bych si dala a bylo by mi jedno, zda to je Malcao či Bikava. Ani nevím, zda se ještě něco podobného prodává. Nakupování totiž není moje hobby a tak ani neznám současný sortiment marketů a supermarketů...
Prodával se i vanilkový sušený prášek Mixar, ten mi chutnal také, buď jako nápoj nebo hustší nalitý třeba na dětské piškoty. A samotný prášek byl nejlepší:-)
A kakaový Kaolar nebo se to psalo Caolar? Později to bylo Granko, ale osobně mám nejraději klasické hořké kakao.
Babička vařila kakao z obyčejného hořkého prášku, když nám ho chtěla udělat lepší, rozpustila v horkém mléce čokoládu na vaření. Kakao si tak vařívám i nyní:-)
Babička vařila kakao z obyčejného hořkého prášku, když nám ho chtěla udělat lepší, rozpustila v horkém mléce čokoládu na vaření. Kakao si tak vařívám i nyní:-)