Hluboký kočárek

měl takovou hezkou starorůžovou barvu. Byl z materiálu hodně podobného omyvatelným látkovým ubrusům, vnitřek byl krásně bílý. Dlouho jsem hledala na internetu obrázek co nejvíc podobný tomu, co si pamatuji.

Bouda se dala sundat, kočárek měl oválný tvar a byl velmi prostorný. V (asi dřevěném) rámu byly přidělány kroužky, ke kterým se připínaly dětské kšíry.  Korbičku bylo možno složit, strany byly vyztuženy vytvarovanou drátěnou podpěrou (ale to si už pamatuji velmi matně).

Kočárek měl krásné lesklé blatníky, jezdilo se s ním tak dlouho, že se guma na kolečkách sjezdila a zbyly holé ráfky. I pak jsme se sourozenci vozili po dvoře z mírného svahu.

Bratr a sestra jsou od sebe necelých 13 měsíců a můj starý kočárek se sundanou střechou jim poskytoval skvělé vozítko zejména na delší procházky:-)

Jejich kočárek byl světle modrý, byla to vlastně kombinace jednoho podvozku a hlubokého kočárku, který bylo možné snadno vyměnit za dětskou sedačku, také modrou. Mamka si boudu kočárku vylepšila našitím krajky. Pamatuji si, že peřinky měly na stroji pletené světle modré povlaky. Ty asi babička nebo mamka později vypáraly a z vlny upletly něco jiného. Dřív se to tak hodně dělalo.

Můj kočárek - obrázek bílého jsem našla na internetu.

Kšíry jsem měla hnědé, na botičky se nepamatuji - obrázek z netu.

Kočárek sourozenců - obrázek je rovněž z internetu.

Ze stejného zdroje je i nejvíc podobný obrázek sedačky - ta naše byla uvnitř bílá a z venku světle modrá.