neděle 30. dubna 2017

30. duben

mám spojený s pálením velkých ohňů. Co se pamatuji, chodili jsme do místního již nepoužívaného písáku, kam se z celé obce sváželi větve a poslední dubnovou noc se zapálili. Jako malým nám rodiče zapálili staré ometené březové koště a my s ním běhali po okolí a po příjezdové cestě. Starší děti házely do ohně prázdné obaly od různých sprejů a všichni se lekali malých výbuchů. V písáku se původně těžil kopaný písek a byl bez vody, chodili jsme si tam hrát i v průběhu roku. Později si z něho někteří udělali skládku starého harampádí. Jak to tam vypadá dnes, netuším, dlouho jsem tam nebyla, ale z cesty je vidět, že okolí je zarostlé vysokými smrky.

Když jsem se vdala a přestěhovala k manželovi, sváželo se klestí z okolních vsí na velkou haldu na břeh blízké říčky a posledního dubna se za asistence místních dobrovolných hasičů hromada zapálila. Na vrchu hromady byla umístěna velká loutka čarodějnice ze slámy a nepotřebného oblečení.  Lidé z okolí (místní to rozhodně nebyli) si z hromady začali dělat skládku a přidávali staré pneumatiky, nábytek (jednou tam byla i komoda i se složeným a vyžehlených prádlem či skříňka i s kompoty) nebo další odpad včetně plastů. O pálení se začali zajímat ekologicky založení občané v okolí a od tradice se upustilo. Nyní se pro děti pořádá na místním hřišti táborák, ale slaměná čarodějnice na něm nechybí:-). Akce je spojená i s programem - třeba se vyhlašuje nejhezčí maska čarodějnice. Děti mohou soutěžit o drobné ceny. Pro účastníky je připraveno občerstvení, včetně opékaní buřtů. Letošní "pálení čarodějnic" doplnil i malý ohňostroj. 

A jaké jsou vaše vzpomínky? Budu ráda, když se podělíte i o to, jak u vás probíhá poslední dubnová noc v současnosti. 

Děkuji všem za Vaše komentáře u předchozích příspěvků,  pomáháte mi oživit si další a další vzpomínky:-) 

4 komentáře:

  1. Zuzko když hledám ve vzpomínkách, tak si na žádné pálení čarodějnic v mém dětství nevzpomínám.. Tak si myslím, že jsem žádné nezažila.. Žili jsme v paneláku ve větším městě 😁... Teď žiji na vesnici a tento obřad si každý rok užíváme.. Čarodějnici poctivě upalujene na hranici, buřtiky a zábavné soutěže pro malé i velké nesmí chybět.Je to pokaždé bezva setkání u nás na hřišti.Z❤

    OdpovědětVymazat
  2. My jsme vždycky jezdili na chatu s hromadou jiných rodin. Zpívalo se u ohně vždy dlouho do noci a já to milovala. Ale čarodějnici jsme vlastně nikdy nepálili.

    OdpovědětVymazat
  3. Pokud nestihneme udělat první oheň dříve, děláme 30.dubna na zahradě první jarní ohýnek a děti si z klestí umotají malou čarodějnici a upálí ji.
    Pálení čarodějnic jako slavnost si pamatuji až z období puberty kolem roku 2000 :-)
    Těším se na další vzpomínání. Zuzka

    OdpovědětVymazat
  4. Nevzpomínám si, že bych jako dítě chodila na pálení čarodějnic. Až když jsme se přestěhovali s manželem do domečku, začali jsme navštěvovat čarodějnou veselici na hřišti. Pořádají ji vzorně naši dobrovolní hasiči. Vždy týden před 30.dubnem pořádají sběr starého papíru, aby byly penízky na odměny do soutěžípro děti. Vždy jim několik beden s letáky připravim. Teď už chodíme na " čarodky" s vnoučaty, tak abychom si ty mlsky za odměny v soutěžích zasloužili. Vždy si tam také opékáme špekáčky. Letos byla velká zima, tak jsme buřtíky raději opekli doma v krbu.
    Už se těším na další Tvé vzpomínky. M.

    OdpovědětVymazat